Německá armáda za II. světové války v mnohem větší míře než armády ostatních států využívala samohybné, mobilní dělostřelectvo. Důvodem byla velmi drahá a technologicky i materiálově náročná výroba tanků, kterých Třetí říše dokázala vyrobit za celou válku, počítáme-li střední a těžké tanky, pouhých dvacet tři tisíc kusů oproti sedmdesáti tisícům tanků vyrobených v SSSR a téměř sto tisícům tanků vyrobeným Spojenými státy a Spojeným královstvím včetně jeho dominií. Tanky tak v Německu tvořily zhruba jen třetinu obrněných vozidel, zatímco u Spojenců přibližně tři čtvrtiny.